(ČB 3/2024) Když se zamýšlíme nad významem dogmatu o Boží Trojici, neměli bychom opominout pravoslavnou teologii. Na východě totiž nikdy nedošlo k upozadění Ducha svatého, tak jak to bylo po dlouhá staletí v západním myšlení, a Boží trojjedinost zde proto nebyla jen oficiální církevní naukou, ale zůstala živou součástí pravoslavné zbožnosti, liturgie a výtvarného umění. 

(ČB 3/2024) „Božství jedné podstaty ve třech osobách Otce, Syna a Ducha svatého.“ Tak zní dogmatická formulace Boží Trojice. Na první pohled je to možná taková křesťansky běžná fráze, na kterou jsme si už dávno zvykli. Pokud bychom to ale měli někomu vysvětlit, ukáže se, že je to spletitý hlavolam. K čemu vlastně Trojice je? Nešlo by prostě mít jednoho Boha a hotovo? Vždyť to stejně vypadá jako teologická spekulace od zeleného stolu.

(ČB 3/2024) Jako farář pro menšiny sleduji dlouhodobě vývoj víry u svých přátel z různých náboženských, etnických i dalších menšin. Zajímavý je však pro mě i vývoj celých komunit. Uvědomuji si přitom, jak vývoj těchto komunit ovlivňuje společenská atmosféra u nás i ve světě. Výsledný dojem je pak velice pestrý. 

Krátké zastavení synodního seniora Českobratrské církve evangelické Pavla Pokorného nad velikonoční ilustrací Karly Kučerové.

Každoročně o Velikonocích pořádají evangelické farní sbory solidární sbírku na jeden stavební projekt. Sbírka se tradičně nazývá "Hlavní dar lásky Jeronýmovy jednoty". Letošní výtěžek pomůže s opravou střechy evangelického kostela v Olomouci.

Třetí ročník mezioborové konference uspořádala ve čtvrtek 21. března 2024 v prostorách Senátu Parlamentu České republiky Českobratrská církev evangelická. Akce se konala v rámci Mezinárodních dnů proti rasismu, které do Česka zavádí právě Evangelická církev. Záštitu nad konferencí převzal předseda Senátu Miloš Vystrčil. V Jednacím sále Valdštejnského paláce se diskutovalo o lidské důstojnosti z nejrůznějších úhlů pohledu.

Zveme vás na konferenci na téma Církev za zdmi kostelů, v jarovském sboru.

(ČB 2/2024) S rabínem Davidem Maxou o progresivním židovství, teologii procesu a Tóře, která není v nebesích.

(ČB 2/2024) „Teologie“ neboli bohosloví či řeč nebo také nauka o Bohu je ošemetná disciplína. Na první pohled se tváří jako jiné vědní obory, má svoje systematické výklady, svoje hypotézy, svoje odborné studie, syntézy i popularizační práce. Svoje katedry, profesory a docenty.