Člověk může být pokřtěn v každém věku. Křest malých dětí zdůrazňuje nezaslouženou Boží milost, která je předpokladem víry člověka a předchází jí, křest dospělých podtrhuje důležitost osobního a svobodného rozhodnutí pro Krista a veřejného vyznání víry.
Malé děti (miminka) křtíme na žádost věřících rodičů. Ti se spolu s kmotry zavazují, že budou děti s vírou v Ježíše Krista seznamovat a vést je k ní – slovy i příkladem vlastního života.
Křtu předchází logicky účast na bohoslužbách – abychom mohli být v kontaktu s tím, o co při křtu stojíme. Křtem jsme přijímáni do Boží rodiny. Proto křtíme vždy při nedělních bohoslužbách.
U křtu bývá zpravidla svědek křtu – kmotr či kmotra (nebo dva), který se zavazuje, že bude dle potřeby a své dobré vůle "doprovázet" křtěnce životem, a to osobním kontaktem, zájmem a modlitbou. Může být z kterékoli křesťanské církve. Volba kmotra není nutnou podmínkou křtu. Svědky křtu jsou všichni účastníci bohoslužeb.
Podmínkou křtu jsou u rodičů setkání s farářkou. Jejich náplní je rozhovor o víře, o výchově, o významu křtu a příprava křestních bohoslužeb.
U dospělých žadatelů o křest je podmínkou zpravidla roční individuální (či skupinová) příprava na křest. Její náplní je seznámení se základy křesťanské víry. Formou setkávání je rozhovor.