Na začátku 20. století započala výstavba Bubenče a s tím rychle vzrůstal i počet zdejších evangelíků, tvořících ve 20. letech početnou diasporu salvátorského sboru. Její významnou část tvořily rodiny navrátivších se legionářů. Proto zde byla 9. října 1925 zřízena kazatelská stanice, byť zprvu neměla vlastní sídlo a bohoslužby se konaly v pronajatých sálech místních hostinců. Po deseti letech byly přičiněním štkp. Miloslava Kováře nalezeny stabilní prostory v místě bývalého divadla v suterénu bytového domu ve Wuchterlově (Kujbyševově) ulici.
Ve 40. letech se pro velký počet členů o nedělích konaly dvoje bohoslužby, k nimž si místní zprvu zvali kazatele z širokého okolí. Výbor kazatelské stanice usiloval o získání duchovního pro pravidelnou bohoslužebnou činnost, čehož dosáhl v roce 1942, kdy byl pro práci v Dejvicích ustanoven salvátorský vikář Vilém J. Foltin. V dalším roce se zdejší práce ujal salvátorský druhý farář Miroslav Krejčí. V 50. a 60. letech zde jako vikáři salvátorského sboru působili Jana Opočenská, Daniel Henych a Jan Čapek.
V roce 1965 nazrála situace k osamostatnění dejvického sboru, které prosazoval zejména JUDr. Jindřich Kynčl, jeho pozdější kurátor. Myšlence byli nakloněni i salvátorský farář prof. Dr. Josef Smolík i kurátor Vladimír Voral, kteří viděli, že rozdělení sboru bude správným řešením a překonali počáteční rozpaky části salvátorského staršovstva. Po získání souhlasu státní správy došlo 1.12.1965 k ustavení dejvického sboru, jeho prvním farářem se stal Jan Čapek. Jeho působení se v nově vzniklém sboru silně otisklo.
Druhým duchovním pastýřem sboru byl v nelehkém období 1973-91 Daniel Henych. Za jeho působení došlo k několika stavebním úpravám modlitebny, z nichž nejvýraznějšími byly přestavba podia v čele sálu a zřízení chóru na jeho konci v souvislosti se založením pěveckého sboru Naši pěvci v roce 1986. Ke zvelebení modlitebny patřily i ozdobné mříže do oken nebo zhotovení nového stolu Páně, obojí podle návrhu ing. arch. Ludmily Henychové a náhrada kazatelského pultíku novým stolem Páně.
V 90. letech byl sbor v duchovní péči Miloše Rejchrta a Miloslava Nekvasila, oba vnesli do života sboru nové důrazy. Bylo možno konat sborové výlety do zahraničí. Od roku 1992 je vydáván sborový měsíčník Souterrain. Z důvodu restitučních nároků musel sbor opustit prostory ve Wuchterlově ulici. Zvažovali jsme různé možnosti výstavby nového sídla, ať již samostatně nebo v objektu sdíleném s Diakonií. Nakonec se podařilo zajistit nynější prostory v ulici Dr. Zikmunda Wintra v domě patřícím ČCE. Sbor převážně na vlastní náklady adaptoval 4 přízemní byty podle projektu s. Henychové a ing. arch. Hanuše Härtela . V nových prostorech se sbor schází od května 1997.
V srpnu 1998 se kazatelské práce v dejvickém sboru ujali manželé Abigail a Petr Hudcovi, kteří tu setrvali až do roku 2015 a podepsali se na mnohém, co přetrvává dodnes. Nejvíce důrazem na diakonickou práci. Sbor se stal partnerem střediska Diakonie ve Stodůlkách. Na získání prostředků na rozšiřování střediska sbor pod vedením Hudcových uspořádal tři ročníky Bienále pro Diakonii, benefičních prodejních výstav obrazů spojených s koncertem a celotýdenním kulturním programem. Po předání štafety Bienále do Brna byly ve prospěch Diakonie řadu let pořádány úspěšné jarní bazary šatstva.
V letech 2016-21 byl dejvickým farářem Pavel Ruml, od roku 2018 společně s Magdalénou Trgalovou. Navzdory mimořádné situaci v letech 2020-22 , poznamenaných covidovou pandemií, obohatili sbor svými předchozími zkušenostmi. Bratr farář z práce vojenského, později nemocničního kaplana, sestra farářka ze svého působení v zahraničí. V současnosti, od září 2021, je sbor v péči farářek Alexandry Jacobea a Magdalény Trgalové.
Podrobnější informace o historii dejvického sboru naleznete ve sborníku vydaném v roce 2005 k 80. výročí založení kazatelské stanice a 40. výročí založení sboru.